Valaská škola mravuv stodola
Hugolín Gavlovič (11. november 1712 - 4. jún 1787) - slovenský františkán
Gavlovič je predstaviteľ slovenskej barokovej literatúry, ktorý sa zameriaval predovšetkým na výchovno-vzdelávaciu poéziu, ktorú písal slovakizovanou češtinou.
Dielo Valaská škola mravuv stodola vzniklo koncom 18. storočia, ale knižne vyšlo až v roku 1831. Je to rozsiahla veršovaná skladba, má charakter veršovanej encyklopédie. Dielo reaguje na rôzne životné situácie, ponúka radu, múdrosť, moralitu a poučenie. Dielo obsahuje prvky ľudovej slovesnosti, Gavlovič využil porekadlá, príslovia. Skladba má spolu 17 000 veršov a skladá sa z 21 cyklov. Je rámcovaná prológom a epilógom. Cieľom autora bolo priviesť dielom ľudí k sebavideniu a náprave, mravnému zdokonaľovaniu. Skladba obsahuje množstvo ,,nápadkov" - samostatných častí, ktoré sa zameriavajú na určitú tému. Gavlovič sa ďalej venuje témam ako sú ľudská práca, vlastenectvo, kritizuje zlozvyky ako alkoholizmus, chváli vzdelanie. Nápadky sa začínajú akýmsi titulkom - mottom a potom ďalej podávajú autorov názor na tému nápadku. Nápadky obsahujú až karikatúrne opisy, majú anekdotický charakter. Mnohé nápadky boli inšpirované známymi príbehmi z iných diel a obsahujú aj bájky - nápadky, kde vystupujú ako ľudia zvieratá. Hlavná kritika Gavloviča smerovala voči opilstvu.
Po prečítaní tohoto diela, ktoré ma zaujalo svojím jazykom, štýlom, formou, krásou, som sa rozhodol vybrať state, verše, ktoré hovoria práve o opilstve. Sú to ponaučenia, ktoré sú aktuálne aj pre dnešnú dobu.
Dielo Valaská škola mravuv stodola vzniklo koncom 18. storočia, ale knižne vyšlo až v roku 1831. Je to rozsiahla veršovaná skladba, má charakter veršovanej encyklopédie. Dielo reaguje na rôzne životné situácie, ponúka radu, múdrosť, moralitu a poučenie. Dielo obsahuje prvky ľudovej slovesnosti, Gavlovič využil porekadlá, príslovia. Skladba má spolu 17 000 veršov a skladá sa z 21 cyklov. Je rámcovaná prológom a epilógom. Cieľom autora bolo priviesť dielom ľudí k sebavideniu a náprave, mravnému zdokonaľovaniu. Skladba obsahuje množstvo ,,nápadkov" - samostatných častí, ktoré sa zameriavajú na určitú tému. Gavlovič sa ďalej venuje témam ako sú ľudská práca, vlastenectvo, kritizuje zlozvyky ako alkoholizmus, chváli vzdelanie. Nápadky sa začínajú akýmsi titulkom - mottom a potom ďalej podávajú autorov názor na tému nápadku. Nápadky obsahujú až karikatúrne opisy, majú anekdotický charakter. Mnohé nápadky boli inšpirované známymi príbehmi z iných diel a obsahujú aj bájky - nápadky, kde vystupujú ako ľudia zvieratá. Hlavná kritika Gavloviča smerovala voči opilstvu.
Po prečítaní tohoto diela, ktoré ma zaujalo svojím jazykom, štýlom, formou, krásou, som sa rozhodol vybrať state, verše, ktoré hovoria práve o opilstve. Sú to ponaučenia, ktoré sú aktuálne aj pre dnešnú dobu.
35. Víno v skrovnosti slúží k čerstvosti a pité v zbytku neni k úžitku. /Nóta první/
Užitečná vec jest víno, když se skrovne pije,
srdcu veselosť dodává, údy posilňuje.
Ale bez spúsobu pité víno v zbytečnosti,
nakloňuje ku nemocám, i ku bezbožnosti.
Chladí zvenku priložené, vypité zehrívá,
obyčejne k neužitku mladým lidem bývá.
Jeden pohár je ku zdraví, druhý k veselosti,
tretí k opilstvu pomáhá, čtvrtý k bláznivosti.
Když si mladý, radím tobe, zdržuj se od vína,
neb i starým z neho prišla ku zlému príčina.
Když skrz vúňu, aneb barvu te ponúká k chuti,
merkuj, abys' jed nevypil k zlému upadnutí.
26. Zbytečnejšé pití ukracuje žití. /Nóta tretí/
Tolko píjaj, kolko treba, ne tolko, čo múžeš,
k prodlúžení zdraví tvého velmi si pomúžeš.
Mokrý Bacchus, falešný búh, nebývá s pokojem,
utrhuje zdraví lidské zbytečným nápojem.
Velká zbytečnosť nápoje má trpké ovotce,
spúsobuje v človekovi rozličné nemoce.
Potrebná vec jest každému v strízlivosti žíti,
en tolko pij, abys' mohel žízeň zahasiti.
Každá zbytečnosť bojuje proti statečnosti,
žáden nechce meť zbytečných pri svém stole hostí.
Vždy žalúdek drž na uzde, vzlášte pri hostine,
abys' prasátkem nezústal hodným medzi svine.
35. Korhel tri pokuty zasluhuje, když z korhelstva nečo prestupuje. /Nóta čtrtá/
Kdo z opilstva se dopúšťá do jakého zlého,
nech sám sebe neodpúšťá provinení teho.
Nech nevskládá na korhelstvo vinu učinenú,
než na seba, když se oddal k pití zbytečnému.
Víno, pivo, a pálené nemá žádnej zlosti,
ale ten, kdo je užívá sám chtíc v zbytečnosti.
Nemá víno žádnej viny, vina na tem leží,
kdo ví, že z vína zlé činí, predce k vínu beží.
Tri pokuty zasluhuje korhel zlorečený,
za korhelstvo, i za vinu, i za pohoršení.
A on sobe má pridati sám čtvrtú pokutu,
by zbytkem dobrému trúnku nečinil potupu.
21. Korhel zdraví, a i rozum tratí. /Nóta pátá/
Obžernosť se v jídle činí, a obžerství v pití,
i jedného, i druhého chtej se vždy chrániti.
Obe síce škoďá zdraví, však obžerství více,
ne len zdraví, než i rozum naskrze hubíce.
Kdo zbytečne nápoj pije, dvakrát sobe škodí,
když i zdraví, a i rozum ku skaze privodí.
Zasluhuje dve pokuty podle všeho práva,
neb i telu, a i duši zahubení dává.
Korhel neni na nic súcí v jakémkoliv stave,
nebo potrebnej múdrosti nemúže meť v hlave.
Ani v reči, ani v skutku nic nemá dobrého;
čím je ve vyššém úrade, tým víc činí zlého.
55. Víno škodí hlave, v zbytku je nezdravé. /Nóta šestá/
Víno silu dáva údúm, a telo zahrívá,
ale vtip ku pochopení velice zatmívá.
Víno telu užitečné, hlave mnoho škodí,
mnohých múdrých od múdrosti k bláznivosti vodí.
Jasnú hlavu, zrelý rozum víno ti pomútí,
jak ho budeš zbytkem píjať podle tvojej chuti.
Milú vúňu, peknú barvu má víno v sklenici,
zbytkem pité mnohých hádže o zem na ulici.
Veselý je z vína človek, nedbá na bídu nic,
čím víc se s ním oblibuje, jide do bídy víc.
Oddaluj hrdlo od vína, prijdeš ku múdrosti,
poznáš, jako máš obchodiť svetské bláznivosti.
34. Víno pité s vodú neučiní škodu. Víno bez vody vede do škody. /Nóta osmá/
Podle zmyslu pohanského Bacchus je búh vína,
a Neptunus búh jest vody, má more za syna.
Neptunus bohatý s vodú, velice je tichý,
Bacchus nemá tolko vína, a vzbudzuje hríchy.
Když Bacchusa pustíš do úst, vleze ti do hlavy,
ku svej sláve v tvojej hlave trún sobe vystaví.
Když v tvém mozgu trún buduje, hlavu ti pomútí,
potem i s jazykem dobre nebudeš mócť hnúti.
Ukroť Bacchusove víno s Neptunovú vodú,
neb víno s vodú zmíšané neprinášá škodu.
Víno s vodú oslabené zbytečne nebrojí,
jak budeš piť víno s vodú, zústaneš v pokoji.
25. Víno pité v zbytočnosti múdrých vede k bláznivosti. /Nóta dvanáctá/
Z mnohých hroznúv víno jide, mnohým mnoho škodí,
a i mužúv nejmúdrejších k bláznivosti vodí.
Když se múdrý vína z chuti zbytečne napije,
i to čo nejvíc mel mlčeť, pred všemi odkryje.
A když se mu múdrá hlava od vína zatočí,
velmi snadno od svedomí dobrého odkročí.
Když z hustého pripíjání koncepty dohoní,
potem bude paripovať na dreven[o]m koni.
Z rozpustilej veselosti obrátí se k smíchu,
potem z dreveného koňa upadne do hríchu.
Mnohých víno utopilo, zvédlo od múdrosti,
nežádaj ho užívati nikdy v zbytečnosti.
26. V jídle a i v pití nechtej zbytek míti. /Nóta dvanáctá/
Žáden človek žiť nemúže bez jídla, nápoje,
to však sluší pri skrovnosti užívať oboje.
Poneváč každý deň pokrm i nápoj nám slúží,
proto sobe zdržanlivosť mnohokráte túží.
Nejtežšá vec v živobytí chrániť zdržanlivosť,
když vždy proti nej bojovať máme príležitosť.
Privykáme každodenne k jedení i k pití,
a proto je velmi težko zdržanlivosť míti.
Chuť ponúká v požívaní nekdy k zbytečnosti,
a kdo chuť svoju poslúchá, jide proti cnosti.
A kdo očám k vúli činíc víc je, jako se chce,
bývať s takým mastibruchem zdržanlivosť nechce.
42. Víno je zrkadlo náchylností. Vyjevuje i tajné skrytosti. /Nóta dvanáctá/
Každý človek jinší parsún má v svém obličeji,
odtud kol[ik] lidí v svete, tolko obyčejí.
Jaký je kdo v tvári svojej, zrcadlo zjavuje,
a jaký kdo v náchylnosti, víno prozradzuje.
Víno je zrcadlo mysli, to oznámí tobe,
k čemu je kdo naklonený, a jaký je v sobe.
Jeden hvízdá, druhý laje, ten plače, ten spívá,
jiný mlčí, jiný mluví, ten pobožný bývá.
Jeden k tancu z vína beží, a druhý ku spaní,
Nero jide ku chlipnosti, Caezar k mordování.
V zrcadle se tvár spatruje, a ve víne srdce,
nech nepije mnoho vína, kdo se zjeviť nechce.
43. Víno skrovné k zdraví rovné. Víno zbytečné neužitečné. /Nóta dvanáctá/
Olej i víno na stromkoch porádne se rodí,
olejem telo mazati, víno piť neškodí.
Nejlepší je nápoj víno, když je pri mírnosti,
a nejhorší lidem bývá, jak je v zbytečnosti.
Podle reči Pliniusa víno je krev zemská,
když se pije, v človekovi krev zehríť nezmešká.
Ale mnozí ku nemoci opiť se nedbajú,
a i z vody ku opilstvu nápoje hledajú.
Sto devadesát a i peť nápojúv krem vína,
které k jistému opilstvu múzu byť príčina.
Rozkoš lidská vymyslela rozličné nápoje,
mnozí víc rozkoš milujú nežli zdraví svoje.
48. Hle, človek opilý žádnému nemilý. /Nóta šesnáctá/
Jestli se chceš, jako svečí, opilstva varovať,
tak sobe daj opilého človeka malovať:
Nech bude neočesaný, a sliny po brade,
neumytý, nespúsobný, zaválaný všade.
Slabé nohy, mrtvý jazyk, a krvavé oči,
vždycky letíc dolu nosem, čo s nohú pokročí.
V hlave víno, v bruchu rozum, v údoch žádnej sily,
tento nápis daj pod neho: hle, človek opilý.
Tento človek neni človek, neb rozum utratil,
když se s zbytečným nápojem v hovado obrátil.
A jak spadne do kaluže, bude postel jeho,
a i svine tam líhajú z obyčeje svého.
51. Jak pálené žena pije, tam muž pred ňú nic neskryje. /Nóta šesnáctá/
Spívala si jedna baba: mám peňazí diežku,
sú do zeme zakopané, nevím v kterém briežku.
Potem dálej oznámila: ale čo mi po nich,
vzala bych z nich na pálené, ale nevím o nich.
Spredám maslo i pradená, a jak to nestačí,
napijem sa, čo zostanem v košeli, v rubáči.
Nerada mám suché hrdlo, z takého sem stromu,
čo popadnem, to vynesem za pálené z domu.
Sklenička mé potešení, pálené mé žití,
chtela by ch te ve dne v noci jako vodu píti.
I košelu bych predala, však se muža bojím,
když se trochu podnapijem, celá neobstojím.
30. Víno pité v zbytku, neni ku užitku. /Nóta osemnáctá/
Teho, kdo miluje víno, nenúť ho ku nemu,
aby se ti s ním neopil k zahanbení tvému.
Oheň železo probuje, ale víno lidí,
je statečný v strízlivosti, kdo se vína vstydí.
Ne k opilstvu je stvorené, ale k veselosti,
rozum, a i zdraví kazí pité v zbytečnosti.
Jak se vínem i po stole žalúdek dolívá,
vtip se kazí, pameť hyne, i zdraví omdlívá.
Nemoc telo k smrti žene, a víno k nemoci,
jak je zbytečné, j[i]ž smrti bývá na pomoci.
Kdo bude piť víno skrovne, bude v tele zdravý,
nepotratí statečnosti, rozumu, a mravy.
47. Kdo se opije, náchylnosť neskryje. /Nóta osemnáctá/
Všelijaké komplexie v sobe lidé majú,
náchylnosti opilého skovať se nedajú.
Když juž hlava opilého dokola se točí,
i náchylnosť ku zjavnosti ven z neho vyskočí.
Jeden laje, druhý spívá, tretí se rád bije,
jiný je ščedrý, pobožný, když se čo napije.
Nekdo z jedného pohárka rozum svúj utratí,
nekdo do seba slobodne šesť holby vyvrátí.
Aristippus ne človekem než oslem nazývá
teho, který svoju rozkoš v hojném pití mívá.
Tiberius pro korhelstvo Biberius zostal,
chráň se vína, abys' taký též titul nedostal.
59. Kde gazdiná korhelkyňa, tam je i prázná kuchyňa. /Nóta devatnáctá/
ala gazdinú do jarmeku kupovať vretená,
stavila se trochu v krčme smadem prinútená.
Když se s kterúsi kmotričkú trochu podnapila,
potem v rínku místo vretén hrncúv nakúpila.
Jide do domu s hrncami, úzka je jej cesta,
tmu má v očoch, potýká se statečná nevesta.
Vstupujíc do jizby, na prah s nohú zavadila,
spadla prez prah dolu nosem, a hrnce pobila.
Muž nevedel čo se robí, začíná ju kriesiť,
ona hrnce oplakává, a prahu chce hrešiť.
Čo je? že se mi nemúžú žádné hrnce zdariť,
naposledy, čo mi po nich, nemám čo v nich variť.
6. Kam korhelstvo jide? K všelijakej bíde. /Nóta dvacátá/
Kdo korhelstvo oblibuje, ten sám sebe škodí,
tratí rozum, i tvár mení, do potupy vchodí.
Tratí pameť, i peníze, tresení dostává,
plešivý, aneb šedivý pred časem zústává.
Smrdí mu z úst, bláznem bývá, zjavuje tajnosti,
pre vlhkosti v malém veku prichádza k starosti.
Tratí meno, zdraví, silu, klesne vždycky dolu,
dúm, povinnosť, i svedomí zanedbává spolu.
Oheň k ohňovi spojený tým silnejšej pálí,
víno mladého človeka k ničemnosti zvalí.
Plato v svojich Notatiách takto všeckým radí,
by vína do let osemnáct nepíjali mladí.
54. Víno je ku veselosti, ne ku opilstvu. /Prídavek/
Nekdy čas, i príležitosť k pití se otvírá,
nech ti bude vždycky skrovná ku nápoji míra.
Jak ti nápoj ze žalúdka do hlavy uderí,
nevím, snad s tvým ublížením netrefíš do dverí.
Bývaj skrovný pri nápoji, nechtej mnoho brati,
aby mohli oči, nohy pri svej sile státi.
Malé poháry a časté, rozum múťá rady,
když je rozum pomútený, jazyk hledá zvady.
Opil se Eurycion, a i život stratil,
když z korhelství ruky svoje ku bitce obrátil.
Víno má byť k veselosti, ne k hnevu a k zvade,
každý trúnek v zbytečnosti bývá na závade.
Užitečná vec jest víno, když se skrovne pije,
srdcu veselosť dodává, údy posilňuje.
Ale bez spúsobu pité víno v zbytečnosti,
nakloňuje ku nemocám, i ku bezbožnosti.
Chladí zvenku priložené, vypité zehrívá,
obyčejne k neužitku mladým lidem bývá.
Jeden pohár je ku zdraví, druhý k veselosti,
tretí k opilstvu pomáhá, čtvrtý k bláznivosti.
Když si mladý, radím tobe, zdržuj se od vína,
neb i starým z neho prišla ku zlému príčina.
Když skrz vúňu, aneb barvu te ponúká k chuti,
merkuj, abys' jed nevypil k zlému upadnutí.
26. Zbytečnejšé pití ukracuje žití. /Nóta tretí/
Tolko píjaj, kolko treba, ne tolko, čo múžeš,
k prodlúžení zdraví tvého velmi si pomúžeš.
Mokrý Bacchus, falešný búh, nebývá s pokojem,
utrhuje zdraví lidské zbytečným nápojem.
Velká zbytečnosť nápoje má trpké ovotce,
spúsobuje v človekovi rozličné nemoce.
Potrebná vec jest každému v strízlivosti žíti,
en tolko pij, abys' mohel žízeň zahasiti.
Každá zbytečnosť bojuje proti statečnosti,
žáden nechce meť zbytečných pri svém stole hostí.
Vždy žalúdek drž na uzde, vzlášte pri hostine,
abys' prasátkem nezústal hodným medzi svine.
35. Korhel tri pokuty zasluhuje, když z korhelstva nečo prestupuje. /Nóta čtrtá/
Kdo z opilstva se dopúšťá do jakého zlého,
nech sám sebe neodpúšťá provinení teho.
Nech nevskládá na korhelstvo vinu učinenú,
než na seba, když se oddal k pití zbytečnému.
Víno, pivo, a pálené nemá žádnej zlosti,
ale ten, kdo je užívá sám chtíc v zbytečnosti.
Nemá víno žádnej viny, vina na tem leží,
kdo ví, že z vína zlé činí, predce k vínu beží.
Tri pokuty zasluhuje korhel zlorečený,
za korhelstvo, i za vinu, i za pohoršení.
A on sobe má pridati sám čtvrtú pokutu,
by zbytkem dobrému trúnku nečinil potupu.
21. Korhel zdraví, a i rozum tratí. /Nóta pátá/
Obžernosť se v jídle činí, a obžerství v pití,
i jedného, i druhého chtej se vždy chrániti.
Obe síce škoďá zdraví, však obžerství více,
ne len zdraví, než i rozum naskrze hubíce.
Kdo zbytečne nápoj pije, dvakrát sobe škodí,
když i zdraví, a i rozum ku skaze privodí.
Zasluhuje dve pokuty podle všeho práva,
neb i telu, a i duši zahubení dává.
Korhel neni na nic súcí v jakémkoliv stave,
nebo potrebnej múdrosti nemúže meť v hlave.
Ani v reči, ani v skutku nic nemá dobrého;
čím je ve vyššém úrade, tým víc činí zlého.
55. Víno škodí hlave, v zbytku je nezdravé. /Nóta šestá/
Víno silu dáva údúm, a telo zahrívá,
ale vtip ku pochopení velice zatmívá.
Víno telu užitečné, hlave mnoho škodí,
mnohých múdrých od múdrosti k bláznivosti vodí.
Jasnú hlavu, zrelý rozum víno ti pomútí,
jak ho budeš zbytkem píjať podle tvojej chuti.
Milú vúňu, peknú barvu má víno v sklenici,
zbytkem pité mnohých hádže o zem na ulici.
Veselý je z vína človek, nedbá na bídu nic,
čím víc se s ním oblibuje, jide do bídy víc.
Oddaluj hrdlo od vína, prijdeš ku múdrosti,
poznáš, jako máš obchodiť svetské bláznivosti.
34. Víno pité s vodú neučiní škodu. Víno bez vody vede do škody. /Nóta osmá/
Podle zmyslu pohanského Bacchus je búh vína,
a Neptunus búh jest vody, má more za syna.
Neptunus bohatý s vodú, velice je tichý,
Bacchus nemá tolko vína, a vzbudzuje hríchy.
Když Bacchusa pustíš do úst, vleze ti do hlavy,
ku svej sláve v tvojej hlave trún sobe vystaví.
Když v tvém mozgu trún buduje, hlavu ti pomútí,
potem i s jazykem dobre nebudeš mócť hnúti.
Ukroť Bacchusove víno s Neptunovú vodú,
neb víno s vodú zmíšané neprinášá škodu.
Víno s vodú oslabené zbytečne nebrojí,
jak budeš piť víno s vodú, zústaneš v pokoji.
25. Víno pité v zbytočnosti múdrých vede k bláznivosti. /Nóta dvanáctá/
Z mnohých hroznúv víno jide, mnohým mnoho škodí,
a i mužúv nejmúdrejších k bláznivosti vodí.
Když se múdrý vína z chuti zbytečne napije,
i to čo nejvíc mel mlčeť, pred všemi odkryje.
A když se mu múdrá hlava od vína zatočí,
velmi snadno od svedomí dobrého odkročí.
Když z hustého pripíjání koncepty dohoní,
potem bude paripovať na dreven[o]m koni.
Z rozpustilej veselosti obrátí se k smíchu,
potem z dreveného koňa upadne do hríchu.
Mnohých víno utopilo, zvédlo od múdrosti,
nežádaj ho užívati nikdy v zbytečnosti.
26. V jídle a i v pití nechtej zbytek míti. /Nóta dvanáctá/
Žáden človek žiť nemúže bez jídla, nápoje,
to však sluší pri skrovnosti užívať oboje.
Poneváč každý deň pokrm i nápoj nám slúží,
proto sobe zdržanlivosť mnohokráte túží.
Nejtežšá vec v živobytí chrániť zdržanlivosť,
když vždy proti nej bojovať máme príležitosť.
Privykáme každodenne k jedení i k pití,
a proto je velmi težko zdržanlivosť míti.
Chuť ponúká v požívaní nekdy k zbytečnosti,
a kdo chuť svoju poslúchá, jide proti cnosti.
A kdo očám k vúli činíc víc je, jako se chce,
bývať s takým mastibruchem zdržanlivosť nechce.
42. Víno je zrkadlo náchylností. Vyjevuje i tajné skrytosti. /Nóta dvanáctá/
Každý človek jinší parsún má v svém obličeji,
odtud kol[ik] lidí v svete, tolko obyčejí.
Jaký je kdo v tvári svojej, zrcadlo zjavuje,
a jaký kdo v náchylnosti, víno prozradzuje.
Víno je zrcadlo mysli, to oznámí tobe,
k čemu je kdo naklonený, a jaký je v sobe.
Jeden hvízdá, druhý laje, ten plače, ten spívá,
jiný mlčí, jiný mluví, ten pobožný bývá.
Jeden k tancu z vína beží, a druhý ku spaní,
Nero jide ku chlipnosti, Caezar k mordování.
V zrcadle se tvár spatruje, a ve víne srdce,
nech nepije mnoho vína, kdo se zjeviť nechce.
43. Víno skrovné k zdraví rovné. Víno zbytečné neužitečné. /Nóta dvanáctá/
Olej i víno na stromkoch porádne se rodí,
olejem telo mazati, víno piť neškodí.
Nejlepší je nápoj víno, když je pri mírnosti,
a nejhorší lidem bývá, jak je v zbytečnosti.
Podle reči Pliniusa víno je krev zemská,
když se pije, v človekovi krev zehríť nezmešká.
Ale mnozí ku nemoci opiť se nedbajú,
a i z vody ku opilstvu nápoje hledajú.
Sto devadesát a i peť nápojúv krem vína,
které k jistému opilstvu múzu byť príčina.
Rozkoš lidská vymyslela rozličné nápoje,
mnozí víc rozkoš milujú nežli zdraví svoje.
48. Hle, človek opilý žádnému nemilý. /Nóta šesnáctá/
Jestli se chceš, jako svečí, opilstva varovať,
tak sobe daj opilého človeka malovať:
Nech bude neočesaný, a sliny po brade,
neumytý, nespúsobný, zaválaný všade.
Slabé nohy, mrtvý jazyk, a krvavé oči,
vždycky letíc dolu nosem, čo s nohú pokročí.
V hlave víno, v bruchu rozum, v údoch žádnej sily,
tento nápis daj pod neho: hle, človek opilý.
Tento človek neni človek, neb rozum utratil,
když se s zbytečným nápojem v hovado obrátil.
A jak spadne do kaluže, bude postel jeho,
a i svine tam líhajú z obyčeje svého.
51. Jak pálené žena pije, tam muž pred ňú nic neskryje. /Nóta šesnáctá/
Spívala si jedna baba: mám peňazí diežku,
sú do zeme zakopané, nevím v kterém briežku.
Potem dálej oznámila: ale čo mi po nich,
vzala bych z nich na pálené, ale nevím o nich.
Spredám maslo i pradená, a jak to nestačí,
napijem sa, čo zostanem v košeli, v rubáči.
Nerada mám suché hrdlo, z takého sem stromu,
čo popadnem, to vynesem za pálené z domu.
Sklenička mé potešení, pálené mé žití,
chtela by ch te ve dne v noci jako vodu píti.
I košelu bych predala, však se muža bojím,
když se trochu podnapijem, celá neobstojím.
30. Víno pité v zbytku, neni ku užitku. /Nóta osemnáctá/
Teho, kdo miluje víno, nenúť ho ku nemu,
aby se ti s ním neopil k zahanbení tvému.
Oheň železo probuje, ale víno lidí,
je statečný v strízlivosti, kdo se vína vstydí.
Ne k opilstvu je stvorené, ale k veselosti,
rozum, a i zdraví kazí pité v zbytečnosti.
Jak se vínem i po stole žalúdek dolívá,
vtip se kazí, pameť hyne, i zdraví omdlívá.
Nemoc telo k smrti žene, a víno k nemoci,
jak je zbytečné, j[i]ž smrti bývá na pomoci.
Kdo bude piť víno skrovne, bude v tele zdravý,
nepotratí statečnosti, rozumu, a mravy.
47. Kdo se opije, náchylnosť neskryje. /Nóta osemnáctá/
Všelijaké komplexie v sobe lidé majú,
náchylnosti opilého skovať se nedajú.
Když juž hlava opilého dokola se točí,
i náchylnosť ku zjavnosti ven z neho vyskočí.
Jeden laje, druhý spívá, tretí se rád bije,
jiný je ščedrý, pobožný, když se čo napije.
Nekdo z jedného pohárka rozum svúj utratí,
nekdo do seba slobodne šesť holby vyvrátí.
Aristippus ne človekem než oslem nazývá
teho, který svoju rozkoš v hojném pití mívá.
Tiberius pro korhelstvo Biberius zostal,
chráň se vína, abys' taký též titul nedostal.
59. Kde gazdiná korhelkyňa, tam je i prázná kuchyňa. /Nóta devatnáctá/
ala gazdinú do jarmeku kupovať vretená,
stavila se trochu v krčme smadem prinútená.
Když se s kterúsi kmotričkú trochu podnapila,
potem v rínku místo vretén hrncúv nakúpila.
Jide do domu s hrncami, úzka je jej cesta,
tmu má v očoch, potýká se statečná nevesta.
Vstupujíc do jizby, na prah s nohú zavadila,
spadla prez prah dolu nosem, a hrnce pobila.
Muž nevedel čo se robí, začíná ju kriesiť,
ona hrnce oplakává, a prahu chce hrešiť.
Čo je? že se mi nemúžú žádné hrnce zdariť,
naposledy, čo mi po nich, nemám čo v nich variť.
6. Kam korhelstvo jide? K všelijakej bíde. /Nóta dvacátá/
Kdo korhelstvo oblibuje, ten sám sebe škodí,
tratí rozum, i tvár mení, do potupy vchodí.
Tratí pameť, i peníze, tresení dostává,
plešivý, aneb šedivý pred časem zústává.
Smrdí mu z úst, bláznem bývá, zjavuje tajnosti,
pre vlhkosti v malém veku prichádza k starosti.
Tratí meno, zdraví, silu, klesne vždycky dolu,
dúm, povinnosť, i svedomí zanedbává spolu.
Oheň k ohňovi spojený tým silnejšej pálí,
víno mladého človeka k ničemnosti zvalí.
Plato v svojich Notatiách takto všeckým radí,
by vína do let osemnáct nepíjali mladí.
54. Víno je ku veselosti, ne ku opilstvu. /Prídavek/
Nekdy čas, i príležitosť k pití se otvírá,
nech ti bude vždycky skrovná ku nápoji míra.
Jak ti nápoj ze žalúdka do hlavy uderí,
nevím, snad s tvým ublížením netrefíš do dverí.
Bývaj skrovný pri nápoji, nechtej mnoho brati,
aby mohli oči, nohy pri svej sile státi.
Malé poháry a časté, rozum múťá rady,
když je rozum pomútený, jazyk hledá zvady.
Opil se Eurycion, a i život stratil,
když z korhelství ruky svoje ku bitce obrátil.
Víno má byť k veselosti, ne k hnevu a k zvade,
každý trúnek v zbytečnosti bývá na závade.